HISTORIE
HISTORICKÝ VÝVOJ PLEMENE
Návrat do vzdálené či vzdálenější minulosti při poznávání předků slovenského kopova je zastíněný mnoho neznámými. S jistotou víme, že v oblasti střední Evropy existovala skupina psů, typických honičů, používaných na stavění a lov zvěře. Není jasný, jak přesně tito předkové kopova vypadali, protože rozdíly mezi jedinci byly tak veliké, že pro vytvoření vlastní představy o jejich dávným předkovi by bylo zbytečné.
            Kopov má ve střední Evropě několik blízkých příbuzných, o kterých můžeme předpokládat, že v minulosti mohli mít společný původ. Rozdílné podmínky prostředí od Běloruska až po sever Řecka způsobily, že z jedné veliké populace psů se postupně vytvořilo několik samostatných plemen. Slovenský kopov je v této skupině čímsi zvláštní. Má horský původ. I přestože přímé důkazy chybí, existuje celá řada nepřímých důkazů, potvrzujících, že patří do skupiny prastarých historických plemen psů, které žili na našem území. Z jejich stavby těla a osrstění vyplývá, že vývoj plemene musel proběhnout v našich podmínkách a musel probíhat dostatečně dlouho, aby se právě takto vytvarovali. Čas delší, jako je paměť žijícího obyvatelstva. Nejsou údaje o tom, že by se kopov dostal na naše území při novodobým kolonizování či dovozem. I toto svědčí o tom, že tu už byl a jako společník doprovázel původní obyvatele těchto oblastí.
            Jako mnoho jiných plemen, procházel i kopov procesem nepřetržitého vývoje, který probíhal v konkrétních podmínkách prostředí a ve velké míře ho ovlivnily potřeby, které se požadovaly od budoucího plemene. Nemůžeme s určitostí tvrdit, že v dávné minulosti měl dnešní podobu, měl však určité znaky, které se stali základem jeho dnešní podoby a předurčily jeho další vývoj. Vznikající plemeno udržovali hlavně myslivci, kteří potřebovali spolehlivého, nebojácného a odvážného psa pro lovení zvěře, žijící na našem území. Výběrem se některé jeho povahové a exteriérové vlastnosti zachovávaly, jiné, nevhodné se z chovu vyřazovaly. To, samozřejmě, probíhalo postupně, přirozeně a nenásilně. Základem dnešní podoby slovenského kopova se tedy stal výběr. V tom je jeho podstatný rozdíl oproti jiným plemenům, které vznikali jako cílevědomé křížení dvou anebo vícero rozdílných plemen.
            Hlavním a současně historickým základem jeho vzniku bylo lovecké použití. Za svojí existenci vděčí svým vlastnostem, bez kterých by nikdy nezískal dnešní postavení a nikdy by nedošlo ani k jeho uznání za samostatné plemeno. Výkonný honič se z něho formoval postupně, v čase, s potřebami a možnostmi. Důležitý byl i způsob lovectví v místech jeho rozšíření, čehož jsou důkazem jeho dnešní vlastnosti. V konečné fázi se tyto potřeby staly i podkladem ke schválení standardu. Celkový vzhled těla předurčoval jeho použití a výkonnost. Mezi oběma znaky se postupně vytvářel dokonalý soulad pro vyšší stupeň použití, v jehož důsledku můžeme dnes mluvit o kopovovi jako o dokonalém pracovním loveckým plemenu.
STANDARD PLEMENE      
FCI č.244
Země původu Slovensko
1. Celkový vzhled
Vždy černý se zrzavěhnědým až mahagonovým pálením na pyskách, nad očima, vnitřní straně slech, končetinách, spodní straně prutu a na zadku. Lehčí stavby těla, ale při tom pevné kostry obdélníkovitého tvaru. Výška feny v kohoutku 40-45 cm, psů 45-50 cm. Srst středně dlouhá s hustou podsadou.
 2. Vlastnosti
Odvážný temperamentní pes, dostatečně silný, přizpůsobený pro vniknutí do lesních houštin. Dokáže několik hodin hlasitě sledovat čerstvou stopu. Vyniká smělostí a vytrvalostí. Má výborný čich a neobyčejně vyvinutý orientační smysl.
3. Použití
Přednostně se používá na lov černé zvěře, jako honič. Vhodný je na individuální i na společný lov, prohledává malé i velké houštiny. Jako honič pracuje na velikém prostoru. Se zájmem hlasitě sleduje i stopy jiné zvěře (jelení, dančí, mufloní, srnčí, zaječí, medvěda, rysa, lišky, kočky…). Osvědčil se i na dohledávání postřelené zvěře. Vhodný je do podhorských a horských lesních loveckých revírů, ale i do rovin. Svým osrstěním vyhovuje i na lovy ve sněhu.
 4. Hlava
Přiměřeně veliká.
Nos vždy černé barvy, přiměřeně veliký, nozdry mírně otevřené, konec nosu mírně zašpičatěný. Nos rovný, v poměru k lebce přiměřeně dlouhý, ne příliš široký. Pysky jsou kratší, přiléhající, nepřevisejí, jsou tenké se zřetelným koutkem.
Čelisti pravidelné, pevné, s dobře vyvinutým úplným chrupem.
Lebka mírně zakulacená v temeni, obdélníkového tvaru, zřetelné nadočnicové oblouky. Znatelná černá rýha s hmatatelným tylovým výstupkem. Čelní sklon asi 45°. Směr prodloužených os nosního hřbetu a lebky je přibližně rovnoběžný.
Oč: prozrazují radost a odvahu. Jsou hlouběji vsazené, tmavé, mandlovitého tvaru. Oční víčka jsou vždy černé.
Slecha jsou posazené kousek nad rovinou oka, přiléhavé, zaokrouhlené, středně dlouhé.
 5. Krk
Dobře nasazený, nesený v úhlu asi 135°, kratší, svalnatý, bez volných záhybů kůže.
 6. Přední končetiny
Plec a rameno kratší, dobře vyvinuté a svalnaté. Ramenní úhel tvoří asi 110°. Předloktí směřuje kolmo dolů a je suché. Zápěstí je krátké, záprstí taktéž kratší, mírně skloněné. Tlapa je oválná, prsty dobře klenuté. Nehty vždy černé a silné. Bříška na tlapách vždy tmavá, dobře vyvinutá.
 7. Trup
Hruď široká, dobře vyplněná.
Hrudník středně hluboký, přiměřeně široký a dlouhý.
Žebra obloukovitá, šikmo nasazená.
Hřbet rovný, středně dlouhý.
Záda kratší, dostatečně široká, pevná, svalnatá.
Břicho a slabiny mírně vsunuté.
Zadek kratší, středně široký a zaoblený.
8. Zadní končetiny
Stehno dostatečně široké, přiměřeně dlouhé a svalnaté.
Holeň široká, přiměřeně dlouhá, dobře osvalená.
Pata asi 15 cm vysoká, mírně široká. Patový úhel asi 150°.
Délka nártu a předpatí je asi 8 cm. Směřuje mírně dopředu. Je bez vlčích drábků.
Tlapy oválné, prsty uzavřené a dobře klenuté. Bříška prstů dobře vyvinutá, tmavého zabarvení.
 9. Prut
Nasazený o něco níže, než-li je rovina hřbetu, přiměřeně silný, ke konci je sbíhavý. Sahá po patový kloub. V klidu je nesený svisle dolů, v akci lehce zvednutý v úhlu asi 150°.
10. Osrstění
Srst je 2 až 5 cm dlouhá, středně hrubá, přiléhavá a hustá. Na hřbetě a prutu delší. Podsada hustá, hlavně v zimních měsících, nesmí chybět ani v létě.
 11. Pokožka
Tmavá až černá, přiléhavá, bez volných záhybů.
 12. Chůze
Vyrovnaná, živá.
13. Hmotnost
15 až 20 kg
14. Chyby
Vyšší anebo nižší postava, než-li předepisuje standard, jiné zabarvení než černé,bílé znaky, nepřesně ohraničené znaky. Světlé oko, neúplný chrup, špatný skus, lehké, zašpičatělé slecho, převislé pysky, volná kůže na krku, těžkopádná zavalitá postava, nápadně dlouhý prut, prut v klidu nesený nad rovinou hřbetu, těžká hlava, plochý hrudník, měkký hřbet, měkká tlapa, nesprávné postavení končetin, otevřené anebo zavřené oko, příliš krátká srst bez podsady, anebo příliš dlouhá a zvlněná.
15. Míry slovenského kopova (průměrný ideální typ)
Hmotnost 16 kg
Výška v kohoutku (a) psa 46 cm, feny 43 cm
Délka hlavy (b) 22 cm
Délka lebky (b1) 13 cm
Šířka lebky (b2) 10,5 cm
Délka nosního hřbetu (b3) 9 cm
Šířka hrudníku (c1) 16,5 cm
Výška hrudníku (c2) 22 cm
Hloubka hrudníku (c3) 31,5 cm
Délka trupu (c4) 55 cm
Obvod hrudníku za lokty (c5) 66 cm
Obvod hrudníku při posledním nepravým žebru (c6) 54 cm
Délka paty (d) 15 cm
Úhel mezi lopatkou a ramenní kostí (A1) 110°
Úhel mezi ramenní a vřetenní kostí (A2) 140°
Úhel mezi bederní a stehenní kostí (B1) 130°
Úhel mezi stehenní a holenní kostí (B2) 130°
Úhel mezi holenní kostí a příhlavkem (B3) 145°
Úhel mezi rovinou hřbetu a krkem (D) 135°

 

NzkzN